Český rozhlas na křižovatce - 2.část
28.7.2011 napsal Petr Šafařík, člen Rady Českého rozhlasu v Literárních novinách 30-31/2011
(klikněte - 1.část)
Česká televize je ve věci nezávislého hodnocení svých programů o malý krok napřed: počátkem roku 2010 spustila „Projekt studentského hodnocení programu", na kterém spolupracuje s několika vysokými školami.
Kritický zájem české veřejnosti by měl patřit také tomu, že současný Český rozhlas nenabízí investigativní žurnalistiku, respektive nepřináší v tomto velmi důležitém oboru žádné výraznější výstupy. V tomto ohledu ho Česká televize se svými „Reportéry ČT" nebo kritickým cyklem na podporu finanční gramotnosti „Suma sumárum aneb Kde jsou mé peníze" dalece předčí.
Kritický zájem české veřejnosti by měl patřit také tomu, že současný Český rozhlas nenabízí investigativní žurnalistiku, respektive nepřináší v tomto velmi důležitém oboru žádné výraznější výstupy. V tomto ohledu ho Česká televize se svými „Reportéry ČT" nebo kritickým cyklem na podporu finanční gramotnosti „Suma sumárum aneb Kde jsou mé peníze" dalece předčí.
Investigativci, jste tu?
Český rozhlas má i finanční nesnáze: kvůli problémům s rekonstrukcí historické budovy ČRo na pražských Vinohradech hrozí velké zdražení oproti předpokládaným nákladům. Výše jsem zmínil investigativní novináře - kéž by průběh a výsledná cena přestavby sídla rozhlasu zajímala také je.
Vůbec je škoda, že se žurnalisté zabývají Českým rozhlasem tak málo. Jistě to souvisí s tím, že z českých médií hlavního proudu postupně téměř vymizely mediální rubriky. Také o stavu ČRo se proto člověk může více dozvídat hlavně na internetu. Najde zde řadu pozoruhodných článků od autorů, jako jsou Ondřej Aust, Jakub Bouček, Jiří Boudal, Štěpán Kotrba, Jan Potůček nebo Irena Ryšánková. Navzájem se liší politickou orientací, vztahem k českému mediálnímu trhu i přímo k Radě ČRo. Fakt, že se takto různí publicisté především při kritice Rady v mnohém shodují, si zaslouží velkou pozornost.
Vůbec je škoda, že se žurnalisté zabývají Českým rozhlasem tak málo. Jistě to souvisí s tím, že z českých médií hlavního proudu postupně téměř vymizely mediální rubriky. Také o stavu ČRo se proto člověk může více dozvídat hlavně na internetu. Najde zde řadu pozoruhodných článků od autorů, jako jsou Ondřej Aust, Jakub Bouček, Jiří Boudal, Štěpán Kotrba, Jan Potůček nebo Irena Ryšánková. Navzájem se liší politickou orientací, vztahem k českému mediálnímu trhu i přímo k Radě ČRo. Fakt, že se takto různí publicisté především při kritice Rady v mnohém shodují, si zaslouží velkou pozornost.
Konkurs jen pro zvané
Veliká potíž je i s nynější volbou nového generálního ředitele - nejedná se totiž o otevřené výběrové řízení! Krátkou historii této kauzy začněme tím, že na schůzi Rady ČRo 24. 2. 2010 odstoupil generální ředitel ČRo Richard Medek. Radní odmítli vyhlásit otevřený konkurs a lhůtu k podávání vlastních nominací si stanovili do konce dubna. Dodnes uváděný argument, že tehdy bylo třeba s nominacemi spěchat, neobstojí. Počet tehdy celkem osmi radních se totiž již do měsíce zmenšil na pět poté, co třem vypršel mandát. Následné dlouhodobé nedoplnění Rady alespoň na počet šest, který je nezbytný k volbě ředitele, na podivnosti zvoleného „uzavřeného konkursu" nic nemění.
Veliká potíž je i s nynější volbou nového generálního ředitele - nejedná se totiž o otevřené výběrové řízení! Krátkou historii této kauzy začněme tím, že na schůzi Rady ČRo 24. 2. 2010 odstoupil generální ředitel ČRo Richard Medek. Radní odmítli vyhlásit otevřený konkurs a lhůtu k podávání vlastních nominací si stanovili do konce dubna. Dodnes uváděný argument, že tehdy bylo třeba s nominacemi spěchat, neobstojí. Počet tehdy celkem osmi radních se totiž již do měsíce zmenšil na pět poté, co třem vypršel mandát. Následné dlouhodobé nedoplnění Rady alespoň na počet šest, který je nezbytný k volbě ředitele, na podivnosti zvoleného „uzavřeného konkursu" nic nemění.
Nejistá budoucnost
Nového generálního ředitele nebo ředitelku ČRo čeká velká řada složitých úkolů. Nechám stranou už zmíněné obtíže spojené s přestavbou sídla a uvedu některá z dalších témat a problémů. Zaprvé si rozhlas musí konečně osvojit praxi vypisování výběrových řízení. Pravděpodobné jsou výrazné změny některých okruhů a snížení celkového počtu stanic. Dále jsou tu otázky, jak programovou nabídku ČRo přiblížit mladšímu publiku a zda bude rozhlas i nadále zřizovatelem či přispěvatelem všech současných uměleckých souborů a kulturních akcí.
Český rozhlas bude stát i před rozhodnutím, jestli u svých velkých stanic zvýší počet posluchačů na úkor takových kvalit, které jsou důležité pro náročnější posluchače. Na jedné straně tu působí teze, že má ČRo povinnost nabízet program všem skupinám obyvatel. Ale i ve prospěch nepodbízení se, nesoutěžení s komerčními rádii za každou cenu se najdou silné důvody. Mohou odkazovat na Statut ČRo, kde jsou za pilíř rozhlasového programu označeny zpravodajství, kultura a vzdělání. Tvrdým oříškem nového vedení bude rovněž postoj k rozhlasové digitalizaci.
Nový ředitel Českého rozhlasu by měl konečně zajistit kvalitní další vzdělávání novinářů. Bohužel se zdá, že zatím dobré vzdělání coby předpoklad práce v ČRo není v této instituci příliš ctěno. Stejně jako omezenost, ba tendenčnost v „nastolování agendy" hlavně u klíčových politickoekonomických témat o tom svědčí profily některých redaktorů na internetových stránkách ČRo. Setkáte se tam s řadou familiárností, leckdy s pouhou žovialitou. Údaj o tom, jaký obor dotyčný vystudoval nebo studoval, někdy zcela chybí. Jako příklad může posloužit profil již zmíněného šéfredaktora Rádia Česko Václava Sochora. Sděluje v něm třeba to, že „fyzicky nesnáší zvuk kousání jablek" a že má rád kromě reklamy i destiláty. O svém formálním vzdělání ale zcela mlčí.
Nový generální ředitel Českého rozhlasu bude muset věnovat energii také vyjasnění svého poměru k Radě Českého rozhlasu. Rozhlas je řízen prozatímně již od onemocnění Richarda Medka koncem října 2009, během této doby si někteří členové Rady ČRo navykli vystupovat vůči vedení rozhlasu značně autoritářsky. Navíc byla Rada dlouho jen pětičlenná a u čtyř z těchto pěti členů se má za to, že jsou nominanty ODS. I z tohoto důvodu je velmi zapotřebí, aby se česká veřejnost o svůj rozhlas začala zajímat mnohem více než dosud. Projekt vítěze současného konkursu na generálního ředitele by měl být zveřejněn. Snad se ona diskuse rozběhne nejpozději nad tímto dokumentem.
Mediální studia i další obory nabízejí mnoho znepokojivých pojednání dokládajících, že hromadné sdělovací prostředky jsou spíše mocenskými nástroji než příslovečnými „hlídacími psy" demokracie nebo prostředím svobodné diskuse. Začněme si prosím nad Českým rozhlasem důkladně vyjasňovat, co chceme a co strpíme od médií veřejné služby.
Nového generálního ředitele nebo ředitelku ČRo čeká velká řada složitých úkolů. Nechám stranou už zmíněné obtíže spojené s přestavbou sídla a uvedu některá z dalších témat a problémů. Zaprvé si rozhlas musí konečně osvojit praxi vypisování výběrových řízení. Pravděpodobné jsou výrazné změny některých okruhů a snížení celkového počtu stanic. Dále jsou tu otázky, jak programovou nabídku ČRo přiblížit mladšímu publiku a zda bude rozhlas i nadále zřizovatelem či přispěvatelem všech současných uměleckých souborů a kulturních akcí.
Český rozhlas bude stát i před rozhodnutím, jestli u svých velkých stanic zvýší počet posluchačů na úkor takových kvalit, které jsou důležité pro náročnější posluchače. Na jedné straně tu působí teze, že má ČRo povinnost nabízet program všem skupinám obyvatel. Ale i ve prospěch nepodbízení se, nesoutěžení s komerčními rádii za každou cenu se najdou silné důvody. Mohou odkazovat na Statut ČRo, kde jsou za pilíř rozhlasového programu označeny zpravodajství, kultura a vzdělání. Tvrdým oříškem nového vedení bude rovněž postoj k rozhlasové digitalizaci.
Nový ředitel Českého rozhlasu by měl konečně zajistit kvalitní další vzdělávání novinářů. Bohužel se zdá, že zatím dobré vzdělání coby předpoklad práce v ČRo není v této instituci příliš ctěno. Stejně jako omezenost, ba tendenčnost v „nastolování agendy" hlavně u klíčových politickoekonomických témat o tom svědčí profily některých redaktorů na internetových stránkách ČRo. Setkáte se tam s řadou familiárností, leckdy s pouhou žovialitou. Údaj o tom, jaký obor dotyčný vystudoval nebo studoval, někdy zcela chybí. Jako příklad může posloužit profil již zmíněného šéfredaktora Rádia Česko Václava Sochora. Sděluje v něm třeba to, že „fyzicky nesnáší zvuk kousání jablek" a že má rád kromě reklamy i destiláty. O svém formálním vzdělání ale zcela mlčí.
Nový generální ředitel Českého rozhlasu bude muset věnovat energii také vyjasnění svého poměru k Radě Českého rozhlasu. Rozhlas je řízen prozatímně již od onemocnění Richarda Medka koncem října 2009, během této doby si někteří členové Rady ČRo navykli vystupovat vůči vedení rozhlasu značně autoritářsky. Navíc byla Rada dlouho jen pětičlenná a u čtyř z těchto pěti členů se má za to, že jsou nominanty ODS. I z tohoto důvodu je velmi zapotřebí, aby se česká veřejnost o svůj rozhlas začala zajímat mnohem více než dosud. Projekt vítěze současného konkursu na generálního ředitele by měl být zveřejněn. Snad se ona diskuse rozběhne nejpozději nad tímto dokumentem.
Mediální studia i další obory nabízejí mnoho znepokojivých pojednání dokládajících, že hromadné sdělovací prostředky jsou spíše mocenskými nástroji než příslovečnými „hlídacími psy" demokracie nebo prostředím svobodné diskuse. Začněme si prosím nad Českým rozhlasem důkladně vyjasňovat, co chceme a co strpíme od médií veřejné služby.
tabulka 1. a 2. je z tištěné verze článku
tabulka 3 je z internetové verze článku
Komentáře
[1]30.07.11 15:54:39Tomáš Němec
Tištěná verze článku vyšla v den volby generálního ředitele Českého rozhlasu, internetová verze den poté
Žádné komentáře:
Okomentovat