Stížnost Mirka Tenglera Radě Českého rozhlasu

20. března 2013 napsal Mirek Tengler

Vážení členové Rady Českého rozhlasu,

   obracím se na Vás, abych vyjádřil značné znepokojení nad současným více jak dvouletým vývojem instituce, v níž jako radní zastupujete zájmy veřejnosti. Vzhledem k tomu, že do působnosti Rady Českého rozhlasu náleží projednávat stížnosti na generálního ředitele, obracím se na Vás se stížností na práci rozhlasu pod vedením Mgr. Petera Duhana. Dovolte mi, abych Vás seznámil s několika zásadními připomínkami:

1) Český rozhlas se stále více vzdaluje svému původnímu nejdůležitějšímu poslání – poskytovat kvalitní zpravodajství a publicistiku

   Podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona č.484/1991 Sb., O Českém rozhlasu, je hlavním úkolem veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů.“

Pro výše uvedený účel byly předchozími managementy Českého rozhlasu vytvořeny tři kvalitní projekty. Jednak publicistická stanice Český rozhlas 6 (někdejší společný podnik české redakce Rádia Svobodná Evropa a Českého rozhlasu), dále stanice Český rozhlas – Leonardo, která úspěšně propagovala vědu a výzkum, a v neposlední řadě také Rádio Česko, které posluchačům nabízelo ve společném projektu s BBC zprávy a komentáře bez rušivého vlivu hudby. Skupina posluchačů, která tyto stanice sledovala, sice nebyla nikdy příliš početná, dovolím si však tvrdit, že se možná jednalo o nejvzdělanější posluchače, které Český rozhlas kdy měl. Tito lidé by byli v zahraničí zcela jistě považováni za klíčovou skupinu posluchačů, které si každé veřejnoprávní médium hýčká. U nás je už více jak dva roky situace zcela jiná. Při poslechu některých stanic (například Český rozhlas Dvojka) mám dokonce pocit, jako by se rozhlas cíleně snažil tuto skupinu odradit od poslechu.

   Rád bych se vrátil k zatím poslednímu z řady „reformních kroků“ současného vedení Českého rozhlasu. Tím bylo zrušení tří výše uvedených rozhlasových stanic. Nechápu, jak mohl někdo udělat tak neuvěřitelnou chybu, a dokonce ji obhajovat fiktivními úsporami. Na internetových stránkách nám pan náměstek Jan Menger odvážně tvrdil, že nová stanice Český rozhlas Plus do svého programu integrovala všechny tři původní stanice. Nahlédl jsem tedy do zveřejněného programového schématu, a už na první pohled mi bylo jasné, že se jeho tvrzení nezakládá na pravdě. Nejlépe dopadl Český rozhlas 6, kterému se podařilo umístit do vysílání nové stanice alespoň část svých pořadů, některé ovšem ve značně zredukované formě (někdejší hlavní pořad Názory a argumenty tak přišel o polovinu své někdejší stopáže). Program stanice Leonardo dopadl podstatně hůře. Jeho místo se scvrklo do jediné hodiny (v neděli nemá dokonce vůbec nic). Taková stopáž nemůže ani náhodou nahradit dřívější celodenní program zrušené stanice. Vysílací čas (16:10 – 17:00) je navíc velmi nevýhodný. V této době je totiž naprostá většina posluchačů teprve na cestě ze zaměstnání a tak může torzo programu Leonarda jen stěží sledovat. Zdaleka nejhůře však dopadli posluchači zrušeného Rádia Česko. Kontinuální zpravodajství bez hudby, které jim tato stanice po mnoho let přinášela, skončilo k 28. únoru letošního roku v podstatě bez náhrady. Čistě zpravodajská stanice přestala existovat a nová publicistická stanice Český rozhlas Plus, která se snaží navázat na někdejší „Šestku“, vysílá pouze osm hodin denně, z toho jednu a půl hodiny tvoří reprízy.

   Z výše uvedeného je jasně patrné, že co se týká zpravodajství a publicistiky, plní Český rozhlas svou roli stále hůře, což je v přímém rozporu s textem Kodexu Českého rozhlasu, kde je jasně napsáno: „Jedním z prvořadých úkolů Českého rozhlasu je zprostředkovávat informace ve zpravodajských a publicistických pořadech. Český rozhlas poskytuje posluchačům informace důležité pro jejich všestrannou orientaci a svobodné utváření názorů.“ (Kodex Českého rozhlasu, článek 6: Zpravodajské a publicistické pořady a péče o informace v těchto pořadech, bod 6.1)

2) Chybí jasné vyprofilování jednotlivých stanic

   Mimo likvidace výrazné části zpravodajských programů je další velkou slabinou Českého rozhlasu špatné vyprofilování jednotlivých stanic. Hned dvě stanice jsou totiž podle programových plánů zaměřeny na jednu skupinu posluchačů - a to posluchače starší 50 let. Jedná se o stanici Český rozhlas Dvojka a nově také o „národní okruh“, který by měl do budoucna spojit všechna regionální studia. Podle představ pana ředitele tu tedy budeme mít dvě stanice vysílající převážně pro seniory (Dvojka a regiony), pak hudebně-zpravodajský Radiožurnál, art-stanici Vltava, publicistický Český rozhlas Plus (ovšem s výrazně omezenou vysílací dobou), novou stanici pro děti a mládež - Junior, a dále pak Wave, D-Dur a Jazz pro posluchače menšinových hudebních žánrů. Kde ale naleznou svůj program lidé, kteří byli zvyklí na zpravodajství bez hudby? Kterou stanici byste doporučili lidem, co rádi poslouchají rozhlasové hry, detektivky, četby na pokračování nebo dokumenty? Na „zreformované“ Dvojce jsou dnes tyto pořady přítomny v minimálním počtu, Vltava se věnuje převážně hudbě a slovesné pořady tam mají pouze omezené místo, a většina regionálních studií dnes vysílá jen hudbu a regionální zprávy. Mám pocit, že pan ředitel Duhan ve svých plánech cíleně vynechal velkou skupinu posluchačů. Přitom není těžké poskládat jednotlivé stanice tak, aby mohlo být vyhověno co největšímu počtu posluchačů. Jen se musí chtít. Jako příklad k inspiraci nabízím situaci u našich východních sousedů.

   Na Slovensku byl veřejnoprávní rozhlas kvůli špatné finanční situaci sloučen do jedné instituce společně se Slovenskou televizí, přesto má mnohem lépe vyprofilované stanice, včetně programu pro mladé a několika zajímavých internetových projektů. Jedním z nich je i Rádio Litera, které vysílá jen rozhlasové hry a četby na pokračování. Jak je možné, že mnohem hůře finančně situovaný Slovenský rozhlas profilaci svých okruhů zvládl a Český rozhlas jde cestou jednoho nepromyšleného kroku za druhým? Nabízí se jednoduchá odpověď: Je to vinou špatného manažera v čele Českého rozhlasu, kterého Rada zvolila na základě projektu, který tento manažer už dávno nedodržuje. Stačí se podívat na původní plány, se kterými pan Duhan kandidoval na místo generálního ředitele, a uvidíte něco zcela jiného, než co dnes prakticky činí! Je smutné, že Rada, která by měla na základě zákona kontrolovat dodržování projektu, dnes k jeho porušování mlčí.

3) Postupující bulvarizace vysílání Českého rozhlasu

   K tomuto tématu bych na začátek rád odcitoval vcelku výstižnou definici pojmu „bulvární médium“: „Bulvární médium je označení masového sdělovacího prostředku, v němž hrají klíčovou roli emoce a aktualita, jejíž význam postupem času klesá. Jejich obsah je charakterizován, mimo jiné, provinčností, personalizací, populismem, povrchností, negativismem, jednoduchostí, jasností, vytvářením celebrit a prací s nimi, předstírání autoritativnosti a blízkosti konzumentovi. Proces nazývaný bulvarizace je přijímáním pravidel bulváru zavedenými běžnými médii. Příčinou tohoto procesu u nás je malý trh a tlak majitelů na tvorbu zisku:“ (Wikipedie)

   Za přímo ukázkový příklad bulvarizace by se daly označit změny, které proběhly od konce ledna roku 2011 na stanici Český rozhlas 2 – Praha (dnes Český rozhlas Dvojka). Na místo rodinné stanice, kde si každý posluchač od dětí po důchodce našel svůj pořad, se stanice změnila ve stylově téměř jednolitou hmotu. Jeden kontaktní pořad stíhá druhý, pořád se telefonuje, mailuje, čtou se pochvalné dopisy od „spokojených posluchačů“, zatímco příznivcům dramatické tvorby a dalších žánrů zůstaly jen víkendové paběrky. Jako nejodpudivější příklad změn, které tuto stanici postihly, bych rád zmínil dopolední pořad „Je jaká je“. Vřele doporučuji Radě Českého rozhlasu, aby si tento pořad někdy poslechla alespoň ze záznamu. Uslyší povrchní žvásty, hihňání moderátorek, a výjimkou nebývá ani používání nespisovné češtiny. No prostě hrůza! Celý program přímo odporuje slovům, která si Český rozhlas nechal napsat do svého Kodexu: „Český rozhlas je zavázán dbát o kultivovanost jazykového projevu. Vyjadřování hlasatelů moderátorů a redaktorů ve vysílání musí působit jako vzor správného užívání jazyka již s ohledem na skutečnost, že posluchači mohou takovému vyjadřování přikládat normotvorný význam (Kodex Českého rozhlasu, článek 16: Jazykový projev, bod 16.1).

   Stanici Praha jsme díky reformám pánů Duhana a Ostrého ztratili. Horší však je, že ve stejném duchu dnes probíhají změny i na někdejší „vlajkové lodi“ Českého rozhlasu – stanici Radiožurnál. Ani zde už zprávy nestojí za nic, jsou ploché a v podstatě jen kopírují to, co na svých serverech zveřejnili jiné zpravodajské agentury. Vše je navíc doplněno hudební složkou, která byla v předchozích letech po právu kritizována za strnulost. Stejný princip vidíme, když srovnáme vysílání někdejší stanice Český rozhlas 6 s její nástupkyní – Českým rozhlasem Plus. Na Plusu je méně analytické publicistiky, méně pořadů, které jdou pod povrch dění, ale o to více je zde rozhovorů na tělo, soubojů dvou posluchačů, více povrchního tlachání v tzv. studentském vysílání, a tak bych mohl pokračovat. Emoce jsou prostě důležitější, než myšlenková náplň.

4) Osud stanice Český rozhlas 2 - Praha - příklad nadcházejících změn

   Vše, co jsem výše popsal, je důsledkem nepovedených reforem generálního ředitele Petera Duhana.

   Byl to právě pan Duhan, kdo ještě jako prozatímní ředitel nařídil změnit tvář stanice Český rozhlas 2 – Praha, včetně jejího historického názvu. Chaos v označování stanice však začal mnohem dříve. Už v druhé polovině roku 2010 (tedy ještě před oficiální změnou programového schématu stanice), byl oficiální název stanice občas jakoby náhodou zaměňován slovem Dvojka. Ani po změně programového schématu od 31.1.2011 nebyl název - tedy identifikace stanice - jednoznačně změněn. Ve vysílání se stanice sice ohlašovala jako Dvojka, v oficiálních materiálech Rady Českého rozhlasu se však i nadále mluvilo o stanici Český rozhlas 2 - Praha. Když jsme se dotazovali, proč došlo k tak zbytečnému chaosu (vzhledem k absenci celkové koncepce změn všech názvů stanic Českého rozhlasu) bylo nám poskytnuto absurdní vysvětlení, že „stanice se i nadále oficiálně jmenuje Český rozhlas 2 – Praha, ale program, který je na ní vysílán, nese název Dvojka“. Za takovou odpověď by se nemusel stydět ani král Šalomoun. Tento stav trval v podstatě až do února letošního roku, kdy byla stanice i v oficiálních materiálech přejmenována na Dvojku. Před několika týdny jsem však zaznamenal názor pana ředitele Duhana, že název Dvojka se mu nelíbí a bude zapotřebí jej znovu změnit. Prý by se mu líbilo jméno Regina. Ve svém budovatelském nadšení však zapomněl, že stejný název už má regionální vysílání pro hlavní město Prahu. Tento příklad jasně ukazuje, jak ve skutečnosti vznikají reformy pana ředitele. Střílí se od boku a pak se čeká, co na to řeknou posluchači. Uznejte prosím, že takto nepromyšlené kroky jen škodí pověsti Českého rozhlasu. Pokud už mělo dojít ke změnám, které byly do jisté míry nevyhnutelné, mělo se tak stát po dlouhodobější komunikaci s posluchači. Vždyť Český rozhlas je tu pro ně, nikoli naopak!! Když už se pan Duhan rozhodl Prahu zlikvidovat, měl tak učinit otevřeně. Prostě oznámit, že stanice Český rozhlas 2 – Praha k určitému datu končí, a na jejím místě posluchači naleznou zcela novou stanici, která se bude jmenovat Dvojka a bude mít jiné zaměření i programovou náplň. Mohli jsme si všichni ušetřit spoustu nedorozumění.

   Zrušení tří zpravodajských a publicistických stanic a vznik nového projektu Český rozhlas Plus také padá na vrub pana ředitele Duhana. Vychází z jeho nedomyšlené koncepce stanice mluveného slova, která měla být novou vlajkovou lodí Českého rozhlasu. Dnes z tohoto ambiciózního projektu zůstalo jen torzo, které vzbuzuje rozpaky nejen u mnohých zaměstnanců rozhlasu, ale především u posluchačů. Mám na mysli například ty posluchače, kteří na kmitočtech BBC už tři týdny marně hledají program své oblíbené stanice Rádio Česko. Pan Duhan nechal sepsat obsáhlý materiál, který shrnuje historii společného projektu s BBC Radiocom, ale velkým obloukem se v něm vyhýbá tvrzení jejího někdejšího šéfa – pana Víta Koláře – že to byl právě pan Duhan, kdo tento projekt pohřbil. Podle pana Koláře stála společnost BBC Radiocom o další spolupráci i poté, co byla Radou pro rozhlasové a televizní vysílání zamítnuta její první žádost o změnu licenčních podmínek společného vysílání. BBC Radiocom chtěla žalobou proti tomuto rozhodnutí docílit jeho zrušení a chtěla se s Českým rozhlasem na přechodnou dobu domluvit na společné úhradě nákladů za provoz VKV vysílačů (do pravomocného rozhodnutí soudu). Pan Duhan však přestal se společností BBC Radiocom komunikovat a tím celé jednání zmařil. Londýnské ústředí BBC se pak rozhodlo prodat českou filiálku skupině Lagardére. Teprve tehdy se Český rozhlas probudil a snažil se prodeji zabránit. Leč pozdě. Proč pan ředitel jednal právě takto? Odpověď je jednoduchá. Protože ve svém projektu s čistě zpravodajskou stanicí už dávno nepočítal. Naopak doufal, že se BBC nepodaří najít strategického partnera, bude nucena vrátit licenci na vysílání v České republice a uprázdněnou síť 12 vysílačů pak získá Český rozhlas pro svou novou stanici Český rozhlas Plus. Panu Duhanovi z těchto plánů nevyšlo zhola nic.

   Tím vším chci ukázat, že celý mnohokrát upravovaný projekt pana Duhana je cestou, která nikam nevede, a jejímž jediným cílem je zviditelnit osobu pana ředitele jako reformátora, nikoli pomoci Českému rozhlasu k lepšímu vysílání. Místo, aby tento materiál ukazoval směr na mnoho let dopředu, je v podstatě pouhou řízenou likvidací kvalitních pořadů a jejich nahrazením průměrem, který nikoho nedráždí. Jenže pan ředitel Duhan nebere v úvahu jinou věc, a to že průměr ani nikoho dlouho nebaví. Dnešní mírný nárůst sledovanosti se může za pár let změnit v dramatický propad!

   Český rozhlas dnes stále méně plní svou roli veřejnoprávního média, které by se mělo soustředit na vysílání pro daleko širší skupinu posluchačů, než kterou oslovují komerční rozhlasové stanice. Takový byl alespoň záměr tvůrců zákona. Současný stav je ale jiný. Skutečně nosnou vizi dnes veřejnoprávní rozhlas postrádá. Proto se přetahuje o posluchače se soukromými stanicemi, které musí ze své podstaty vydělávat (a proto se přizpůsobovat většině), místo aby vysílal pro všechny obyvatele naší země, včetně menšin. Například té, která si přeje slyšet z rozhlasového přijímače i nadále příjemnou češtinu, chce si poslechnout kvalitní rozhlasovou dramatizaci, dobře zpracovaný dokument, nebo povedenou četbu na pokračování.

5) Nejistá budoucnost veřejnoprávního rozhlasu

   Položme si otázku: Čím je dnes Český rozhlas vlastně originální? Vysílání na způsob Radiožurnálu nebo Dvojky nám v podobné kvalitě nabízejí komerční stanice (Impuls nebo Frekvence 1). Od veřejnoprávního média bych proto očekával, že bude jiné, že se nebude bát jít proti proudu doby, která žádá zkratkovitost a bulvárnost. Očekával bych, že bude propagovat český jazyk v jeho spisovné podobě a nebude podporovat její zdeformovanou nebo dokonce oplzlou formu. Nedávno o tom na stanici Vltava krásně mluvil pan Miloň Čepelka (pořad „Rozhlasitě“, 9.3.2013). Český rozhlas by měl i nadále nabízet kvalitu v hudbě i slovesné tvorbě, a to i za cenu, že bude mít po určitou dobu nižší sledovanost než komerční média. Pokud však svou tvorbou splyne s ostatními stanicemi na trhu, nemá už jeho existence smysl. Za čas by pak mohlo někoho vlivného napadnout, že je vlastně nehospodárné živit v našem prostředí jakýsi „veřejnoprávní rozhlas“, který vysílá v podstatě totéž, co komerční média, a navíc za to chce od posluchačů pravidelný měsíční poplatek. Může pak navrhnout populistický krok – zrušení rozhlasového poplatku. Věřte mi, že většina lidí by takový krok uvítala. Co by takové rozhodnutí znamenalo, jistě chápete.

   Vážení členové Rady Českého rozhlasu. Instituce, kterou máte kontrolovat, se už více jak dva roky řítí do propasti, zatímco Vy jen zasedáte a to podstatné neřešíte. Podle mého názoru Rada Českého rozhlasu neplní zadaní, které po ní žádá zákon. Chtěl bych Vás proto vyzvat, abyste si znovu prostudovali zákon č.484/1991 Sb., O Českém rozhlase, kterým se máte řídit, a také Kodex Českého rozhlasu, který je pro Vás rovněž závazný, a začali dodržování těchto právních norem vyžadovat také po managementu Českého rozhlasu. Ten jej podle mého názoru už delší čas ignoruje, a to právě v těch bodech, které jsem výše citoval.

S pozdravem

Miroslav Tengler